Karbon

Karbon je pátý geologický systém prvohor(paleozoika).Tento časový úsek,který začal před 363 mil.lety a skončil před 290 mil.lety,označujeme také jako dobu kamenouhelnou,protože tehdy vznikla největší kamenouhelná ložiska v hiistorii země.Klim ve střední Evropě,která tehdy ležela v blízkosti rovníku,mělo tropické teploty a vlhkost,s jakými se dnes setkáváme v Amazomském pralese.Během karbonu se zemské desky silně posunuli a významně ovlivnili horotvornou činnost: vznikla nová  pásma pohoří a proláknin.Na pobřežích rostly mohutné stromy,které pak voda střídavě zaplavovala.Po ústupu mořské hladiny lesy bujely znovu.V těchto oblastech,které ležely především v Evropě a Severní Americe,vznikly rozlehlé uhelné pánve.Tehdejší   lesy se podobaly dnešním pralesům.Nelétali ani nespívaly tam ptáci,ani nekvetly květiny.Pod kůrou až 30 m vysokých kmenů strmů se skrývalo jen slabé jádro dřevo a stromy rychle padaly.V takovém prostředí se začali vyvíjet první suchozemští obratlovci-obojživelníci a plazi.Z předchozích forem života mezi ryby a sucozemským obratlovcem se vyvynulo mnoho druhů obojživelníků,např. pancířnatí mloci.Žili stejně jako dnešní obojživelníci v blízkocti vody,do níž také kladly vajíčka jako ryby potěr.Dosahovali délky 2 až 3 m.K obrazu života v karbonu i obří tisícinožky dlouhé až 1 m,pravážky,pavouci a hmyz.V mořích už od dob devonu existovaly četné druhy řas, rostlinné a živočišné jednobuněčné organismy,ale také koráli,trilobit,hlavonožci a ramenonožci.Stejně jako v devonu i nyní byl počet druhů ryb velmi početný.V jižní GONDWANĚ stále skládala z vzájemně spojených částí odpovídajících dnešní Jižní Americe,Indii,Africe,Austrálii a Antarktidě.Velká část tohoto pevninského bloku ležela v blízkosti tehdejšího Jižního pólu a pokryla se v epoše přechodu k permu obrovskými masami ledu(Permokarbonská doba ledová).Ke konci se vytvořila souvislá pevninská masa označována jako Pangea, poté co se GONDWANA přes Jižní pól opět pohybovala na sever a tam se srazila s LAURASIÍ.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ACANOSTEGA                                                                                                                                          ARTHOPLEURA